Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Velmi nadaný, těžko zvládnutelný. Takový byl Magor Jirous počátku dvacátého století, spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj. Tedy – spisovatel. Byl také cestovatelem, překladatelem, dělníkem, myčem nádobí, kovbojem, plavčíkem a bůhvíčím ještě. Ale popořádku. Mezi občany města Hořic zavítal novorozenec 24. listopadu 1881.  (Púvodně byl Zdeněk Marian Kuděj.) Otec, inženýr na železnici, měnil s rodinou místo pobytu dle přání nadřízených. Gymnázium Zdeněk nedokončil, živil se jako praktikant v lékárnách. Před farmaceutickou zkouškou si vzpomnělo C. a K. mocnářství a byl povolán na vojnu. Kuděj musel mít i herecký talent. Přesvědčil úřady, že trpí duševní chorobou, a protentokrát unikl. Roku 1903 na lodní lístek, který vyhrál v hamburské špeluňce v kartách (!) odcestoval na šest let do Ameriky. To byla škola života! Dělal, co se dalo. Poznal důvěrně Státy i Kanadu, stal se velmi pravděpodobně naším prvním trampem.  
 
Práce přidavače, kterou dělal po návratu, se mu nezamlouvala. Psal své zážitky do novin (mj. Zlatá Praha, Právo lidu, Světozor, Národní listy). Humorným a neotřelým podáním dosáhl jisté popularity.  Odtud byl jen krok k seznámení s pražskou bohémou (Lada, Sauer, Longen atd.). Do oka si padl zejména s Jaroslavem Haškem. Nepokojná krev ho zahnala roku 1912 do carského Ruska. Tamní policie si ho ale spletla s jakýmsi anarchistou, po půlročním pobytu v kyjevském vězení byl ze země vypovězen. (Viz kniha Hostem u baťušky cara.) S kumpánem z mokré čtvrti Haškem tedy putovali po Čechách. Selekcí vzpomínek jsou tituly Ve dvou se to lépe táhne + Když táhne silná čtyrka. Hašek později ve Švejkovi několikrát zpracoval příhody, které s Kudějem prožil, nebo je od něj slyšel.   
 
Začala první světová válka. Kuděj se dlouho povolávacímu rozkazu vyhýbal. Narukoval až po třech letech. Sloužil jako písař, přesto sehrál zdařilou epileptickou etudu a byl superarbitrován. „Normální“ práce v Klubu českých turistů a Armádním bulletinu pro něj nebyla. Věnoval se jen literární práci. Jeho překlady anglických originálů (např. Burroughsův Tarzan) jsou hodnoceny jako velmi ledabylé. Vtipněji toto téma zparodoval ve své Tarzanově babičce. Pár let na Podkarpatské Rusi zúročil v románu se sociálními prvky Horalská republika. Věčný tulák se usadil v Posázaví, nedlouho před smrtí (8. 8. 1955) pak zamířil do Litomyšle. Zde má i hrob. Po roce 1989 je Z.M. Kuděj znovu v kurzu. Pořádají se pivní maratóny, tzv. Memoriál Matěje Kuděje, v Olomouci najdete hospodu U Kuděje. Bizarní příhoda nakonec. Spisovatel měl tasemnici. V Humpolci z něj sedmimetrového parazita doktor vysoukal, naložil do lihu a věnoval škole. Když do města dorazila Rudá armáda, osvoboditelé všechny exponáty rozbili - a líh vypili…
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ