Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

S tak kusými údaji o protagonistovi této rubriky jsem ještě nepracoval. Proto tohle povídání bude více o Kocourkovských učitelích, neboť na jejich proslulosti se dnešní jubilant významně podílel. Na sociálních sítích se mi mimo data narození a úmrtí podařilo zjistit jen, že Karel Hrnčíř pocházel z Dobrušky (*2. 6. 1898) a údajně nějaký čas vykonával funkci poštovního úředníka. Snad byl jedním z gymnazistů, kteří v květnu 1914 založili pod vedením Josefa Káše - v opozici ke škrobených ansámblům typu Moravských či Pražských učitelů - recesistické Pěvecké sdružení učitelů kocourkovských. (Pedagoga přitom dělal z členů - mnohem později, samozřejmě - jediný.) První vystoupení absolvovali s mladickou troufalostí po jednadvaceti dnech ve vesničkách Rychnovska. Obsah tvořily parodie, zesměšňující národní i populární skladby. Jenže za pár měsíců začala první světová válka. Resuscitace sboru nastala poté. Díky přímluvě spisovatele Karla Poláčka se dostali do populárního kabaretu Červená sedma. Měli úspěch, ale podnik časem zanikl, s ním i Kocouři.
 
"Klasická" osmičlenná sestava Kocourkovských se sešla roku 1926. Smrtelně vážný přednes pánů ve fracích umocňovaly překvapivé textové obraty ve známých melodiích. Tvořily základ úspěchu, jejich autorem byl právě Karel Hrnčíř. Kocourkovští se stali vítanými interprety v Radiojournalu. Natáčeli žádané gramofonové desky, koncertovali. S přítelem a občasným hostem Vlastou Burianem je můžete vidět ve slavném filmu Katakomby. Na plátně se objevili častěji, viz snímky Obrácení Ferdyše Pištory, Dům na předměstí, Advokátka Věra, Z českých mlýnů a další. Největší popularity dosáhli s tituly Píseň o volu, Ve skladišti myši piští, Havaj kouzla zbavená, Ranní čtvrthodinka pro rheumatiky obojího pohlaví, Kocourkovský kongres duchů. Repertoár tvořilo zhruba 150 čísel. Při jejich výběru se rozhodovalo přísně demokraticky. Uváděli výhradně vlastní tvorbu, na čemž ztroskotala uvažovaná kooperace s autory Osvobozeného divadla. Občasná kritika přicházela většinou od organizací a sdružení, která ironii textů nepochopila. Velké nepříjemnosti zažili Kocourkovští za protektorátu kvůli Baladě o hřídeli osmkrát zalomené, což si Němci vyložili jako provokaci na osu Berlín - Řím - Tokio. Potíže měly i skladby Rasová nebo Staré pověsti české. Po válce absolvovali zájezd do Anglie (1947). Jenže líp už nebylo. Jejich styl humoru měl k budovatelské angažovanosti na versty daleko. Po čtrnácti stech koncertech naposled zazpívali v Rychnově 28. června 1958. Bilanční deska Kocourkovští učitelé vyšla koncem 70. let v Supraphonu. V knížkách Kocourkovští učitelé se zpovídají a Kocourkovští učitelé, jejich historie a tvorba se jistě dozvíte mnohem víc.
 
Ještě ke Karlu Hrnčířovi. Už za první republiky napsal, upravil nebo přeložil několik operetních libret (Bohové na Olympu, Noc velké královny, Mlynářka z Granady). Spolupracoval se skladateli R. Blahníkem, A. Austem či "kocourkovským" J. Kalašem. Jeho texty interpretovali R. A. Dvorský, Jára Pospíšil, Oldřich Nový, Hugo Haas, později Karel Gott, Ivan Mládek nebo Dagmar Pecková. Karel Hrnčíř zemřel na Silvestra 1966 v Praze a je pohřben v rodné Dobrušce.      
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ