Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Cíl měl překladatel Otmar Vaňorný jasný, cesta k němu však nebyla přímá. Narodil se 12. listopadu 1860 v Rychnově nad Kněžnou. Po absolvování místního gymnázia (1879) vedly jeho kroky do Prahy. Na Univerzitě Karlově se zapsal na filozofii a klasickou filologii. Po ukončení studií r. 1885 učil jako středoškolský profesor v Českých Budějovicích, Praze, Hradci Králové (1886 - 1895) a ve Vysokém Mýtě. Na zdejším gymnáziu působil dvaatřicet let, až do penze. Více či méně zvídavé dítky vzdělával v řečtině, latině, filozofii, němčině, češtině a těsnopisu. Komickým profesorským figurkám z Fričových filmů se ale vymykal. Otužoval se, cvičil, chodil na výlety. Byl abstinent a nekuřák. Doporučoval tanec, časné vstávání, koupání v řece, slunění, zajímala ho celkem pochopitelně archeologie.
Otmar Vaňorný se angažoval už v rozpravě o "nalezených" Rukopisech. Milované antické klasiky nejprve zřejmě překládal pro vlastní potěšení. Prvním jeho veřejným počinem byl článek Návrh pravidel českého hexametru přízvučného, kterou otiskl časopis Naše doba (1896). O rok později přichází s převodem Goethova díla Heřman a Dorota. Skromný OV trpěl pochybami o kvalitě své práce, což dokládá korespondence s J. S. Macharem. Překlady piloval mnoho desítek let. V době volna kromě dalšího sebevzdělávání navštěvoval evropské památky a muzea. Své zásady formuloval ve stati Slovo o překládání: "Každá opravdová báseň je dílo umělecké, amá tedy také vlastnosti díla uměleckého. Proto i překlad má být dílo umělecké, ne pouze mluvnický převod... Musí... vystihnouti ducha originálu, a to nejen celku, nýbrž i jednotlivých částí, které bývají různé povahy — a při tom nesmí odporovati duchu jazyka českého." A končí typicky: "Žádám každého, kdo se o věc zajímá, aby mi řekl svůj úsudek, ať veřejně tiskem, ať soukromě dopisem. Za každý dobře míněný posudek, za všecky rady a pokyny budu opravdu vděčen."
Stanovil zásady pro převod antického hexametru do češtiny přízvučným veršem. Odstranil léta tradované nepřesnosti a chyby předchůdců. Překlady byly obsahově přesné, používal i modernější vyjadřování nebo psychologizování. Věnoval se zejména poezii (Homér, Vergilius, Ovidius, četné básnické výbory). Většina prací spatřila světlo světa před rokem 1945. Možná, že se ve verších Odysseje trochu ztrácíte.
"Stařena do síně horní tu vystoupla, jásotu plna,
oznámit vládkyni své, že milý manžel je doma:
kolena dala se v kvap a o závod spěchaly nohy."
Prošly však úspěšně sítem času. Jsou vydávána do dnešních dnů. Ilustracemi je zdobili např. Jan Konůpek, Arnošt Paderlík nebo Jan Vodák. A četní odborníci je pokládají za vůbec nejzdařilejší.  
 
 
Člen Královské české společnosti nauk, čestný doktorand UK, čestný občan Vysokého Mýta zemřel 14. ledna 1947 v Praze. Podle přání byl pochován v rodném Rychnově, kde naleznete i jeho bustu.
 
   
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ