Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Kolikátý byla potomek a kolik sourozenců Amálie Kutinová měla? Prameny se liší. Konstatujme tedy, že mnoho. Budoucí spisovatelka se narodila 22. června 1898 v Rouchovanech u Moravského Krumlova. Za domov však považovala Štítnou nad Vláří, kam se rodina řídícího učitele přestěhovala, když jí bylo pět. Kraj žitkovských bohyň v sobě nesla celý život. Šťastné chvíle přervala tatínkova smrt. To už bydleli ve Valašském Meziříčí, kde se starší sestrou studovala na dívčím reálném gymnáziu. Během prvního světového konfliktu odešla do Tábora a Prahy. Živila se (velmi skromně) jako lékárenská praktikantka. Roku 1918 nastoupila na Přírodovědeckou fakultu pražské univerzity. Obor farmacie zvládla velmi dobře.
 
V lékárně na Pankráci, kam nastoupila, ji ale čekalo osudové setkání. S Ing. Janem Kutinou v sobě nalezli zalíbení. Svatba na sebe nenechala dlouho čekat. A zase se chvíli věci vyvíjely idylicky. Amálie povila dvě děti. (Dcera Marie se "pomamila", naše literatura ji zná pod jménem Marie Kubátová.) Jelikož manžel byl majitelem malého nakladatelství Besední pořady, zapojila se i Amálie. Pouhé zařizování jí však nestačilo. Ještě netušila, že se stane spisovatelskou hvězdou. Její vzpomínky na mládí vycházely od r. 1935. Nazvala je podle sebe a své starší sestry Gabra a Málinka. V dnešním názvosloví bychom je nazvali bestsellery. Celkem napsala šest dílů, jeden úspěšnější než druhý. Jenže...
 
Za německé okupace i krátce po osvobození se vrátila k povolání lékárnice. Vznikl z toho soubor povídek Naši pacienti. Nejmenším čtenářům byly určeny tituly Betlém zvířátek nebo Pohádky mezi nebem a zemí. Bohužel, i autorka dětských (!!) knížek narazila na aroganci moci, zvláště vadil náboženský přesah. Od roku 1948 nemohla publikovat. Její bývalí příznivci, např. komunistická prominentka Marie Majerová, se k ní přestali hlásit. Tenkrát si dceři postěžovala: "Já nepláču pro svou Gabru a Málinku. Pláču proto, co se stalo a stane s českou knížkou, se vztahy mezi lidmi, se slovem, které pozbylo platnosti. Lidé se naučí ubližovat si a nebudou to pokládat za zlé."

Jejím posledním působištěm se stalo Vrchlabí, východiskem z nouze sběr a úpravy mizejícího folklorního materiálu. A přes nepřízeň oficiálních míst slavila zase úspěchy. Vděčíme jí za svazky Krkonošské pohádky, Krakonošův rok, Muzikantské řemeslo. Zemřela 30. března 1965, odpočívá v Horních Štěpanicích. Čestné občanství milované Štítné nad Vláří získala už v roce 1949. Nyní tam má i ulici, je po ní pojmenována Základní škola Gabry a Málinky. V městečku najdete i minimuzeum jejích hrdinek.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ