Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Při vyřizování důchodu jsem si s hrůzou uvědomil, že lidský život lze smrsknout na list formátu A4. Nebo do dvacetiminutového vyprávění, jak dokázal zdařilý dokument Václava Šípa staršího. Protagonistou snímku (natočeného ještě za totality!) byl František Lukeš, jehož si dnes připomeneme. Světlo světa spatřil 27. února 1921 v Hořicích v Podkrkonoší – Libonicicích. Ačkoliv rodina byla chudá, díky obětavosti rodičů studoval na obchodní škole. Pak přešel na obchodní akademii. Kupecký pult ale vyměnil za kazatelnu. Rozhodl se pro kněžský seminář v Hradci Králové. V katedrále sv. Ducha byl vysvěcen 29. června 1947. Jeho první církevní štací se stal Náchod.
 
Tušil, že únorový převrat 1948 znamená pro společnost zlom. Jeho promluvy měly veliký úspěch. Řady věřících rostly, přibývalo zejména dětí a mládeže. Opsal pastýřský list kardinála Berana (1949) a přes zákaz úřadů ho přečetl. Potýkal se s udáními, nová vrchnost proti němu vyštrachala zákon z roku 1773, z doby Marie Terezie!! Razantní věta Gusty Fučíkové určená náchodským funkcionářům "To se ho nedovedete zbavit?" poslala mladého faráře do Libice nad Cidlinou. A protože P. Lukeše ani nenapadlo proplouvat politickými meandry, za osmnáct měsíců putoval do vísky Činěves na Poděbradsku. Duchovní službu tu vykonával v letech 1956 až 1990. Problémy měl samozřejmě i tady. Myšlenka, že " pravda je přece nadřazena moci" se funkcionářům pranic nelíbila. Státní souhlas mu však neodebrali.
 
Na zapadlou faru našlo cestu mnoho umělců, které osobně znal. Hluboké přátelství navázal zejména s malířem Karlem Svolinským. Doprovázel ho dokonce na poslední cestě. Nenápadný činěvský kostel sv. Václava hostil pěvce Viléma Přibyla, Eduarda Hakena, Janu Jonášovou, přijížděli skvělí muzikanti Josef Vlach a Jiří Bělohlávek nebo malíř Vladimír Komárek. Mezi přátele počítal František Lukeš nositele Nobelovy ceny, básníka Jaroslava Seiferta. Proč za ním jezdili? Riskovali přece hodně. Domnívám se, že kvůli jeho pevných morálním zásadám, oddanosti vlasti a národu, optimismu a nebojácnosti.    
 

 Po listopadu 1989 přesídlil Lukeš - teď už probošt - do Poděbrad. Zastával funkci mluvčího Královéhradeckého biskupství. Byl počítán k významným členům Biskupské konference, zabýval se zejména ekumenismem a uměním. Mohl vydávat své úvahy, fejetony, články. Lásku k lidem a odpuštění slabostí čtenáři ocenili. Knížky Celý život jsem se učil a přece jsem propadl, Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout, Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal vyšly v několika vydáních. Stal se nositelem pamětní medaile královéhradecké Vysoké školy pedagogické.
 
"Láska přemáhá svět." S tímto mottem odešel František Lukeš na věčnost 11. července 1998 v Hradci Králové.


 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ