Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Téměř zapomenutý spisovatel Josef Karel Šlejhar skrývá tajemství také v základních životních údajích. Jako datum narození bývá uvedeno buď 14., nebo 17. října 1964 ve Staré Pace. Zemřel v Praze 3., jiné prameny (těch je většina) tvrdí, že 4. září 1914.
 
Ale začněme popořádku. Na svět přišel v Podkrkonoší, kraji písmáků, nevysvětlitelných vnuknutí a paranormálních jevů. Pocházel ze slušných poměrů, bídy kolem si však dobře všímal, její odlesky nalezneme v celém jeho díle. Zrovna tak hluboko se mu do paměti zapsalo otcovo hrubé chování k mamince, kterou velmi miloval. Absolvoval pardubickou reálku, studium chemie v Praze kvůli chatrnému zdraví nedokončil. Pracoval v cukrovaru v Kopidlně a Pečkách, jako bankovní úředník v Praze, správce keramické továrny, hospodařil na rodinném statku v Dolní Kalné. Coby známý spisovatel učil na hradecké obchodní škole, v Kolíně a nakonec znovu v Praze. Smrt ho po těžké chorobě dostihla v necelých 50 letech.
 
Přihlásil se k manifestu České moderny, přispíval do mnoha důležitých periodik. Jako čerstvě ženatý měl úspěch s novelou Kuře melancholik. Přesto se nestal obecně oblíbeným – tehdy jako dnes bychom řekli, že jeho práce vyhledávali spíše fajnšmekři. V duchu naturalismu zpytuje naprosto nelítostně nejtemnější hlubiny lidské duše. Sugestivní obrazy se pohybují výrazně za hranou, kterou je ochotna většinová společnost tolerovat. „Nikdy jsem nečetla nic tak drsného a smutného,“ svěřila se v internetové diskuzi jedna čtenářka. Šlejhar popisuje vzrušeným básnickým jazykem tabuizovaná témata, např. otcovraždu nebo nekrofilii. Je jak bratři husité – nikoho nešetří. Kanonáda slov přináší zážitek zcela zdrcující, těžko srovnatelný s čímkoliv jiným. Přesto občas přece jen prosvitne paprsek naděje. Příčiny hledejme v nešťastném osobním životě, zjitřené obraznosti, v prostředí, kde žil. Zápasil s cenzurou a nepochopením okolí, které se v jeho díle poznávalo. Řada jeho prací vyšla v časopisech nebo knihách v okleštěných verzích, po roce 1914 jeho dílo téměř nevycházelo. Ani sto let po smrti nemáme k dispozici jeho sebrané spisy.
 
Vybrané tituly: povídky Co život opomíjí, Z chmurných obzorů, Z krajského města (dějištěm je Hradec Králové), Maloměstská idyla, trojice románů Vraždění, Lípa, Peklo, autobiografie Cvrček mého krbu a Rozvrat. V roce 2007 vydalo nakladatelství Hermann a synové sugestivní text Zločin, který je esencí autorových posedlostí. Ambiciózní filmové zpracování prózy Kuře melancholik v režii Jaroslava Brabce (1999) však zůstalo přes vizuální bakchanálie pouhou omalovánkou.
 
Před sto lety Josef Svatopluk Machar tušil, že spravedlivého ocenění se Šlejharovi dostane až v budoucnosti. Možná není zas až tak vzdálená, jak o tom svědčí čerstvé ohlasy mladých čtenářů: „Musím uznat, že i když jsem nebyla přespříliš citlivá, po přečtení této novelky jsem asi půl hodiny jen seděla a plakala.“ „Tato knížka mě dojala, donutila mě přemýšlet o životě, o chování lidí, o sobě.“ „Tak smutná kniha s neskutečně emotivním příběhem, až se mi chtělo plakat.“ „Tato kniha nespravedlnosti (a přechodníků) plná až po okraj mne několikrát rozbrečela, naplnila hněvem a soucitem a nakonec mne téměř zabila. A právě proto jsem si ji zamilovala.“ „Pro mě jedno z nejkrásnějších a nejsilnějších českých děl.“

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ