Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Farář šlechticem? I taková kariéra byla za C. a K. mocnářství možná. Další z podivuhodných příběhů našich obrozenců započal 13. září 1782. Na Novém Hradci Králové se narodil Václav Michal Pešina. Věděl přesně, co chce. Vychodil gymnázium a pokračoval na filozofii a bohosloví. Katolickým knězem se stal roku 1807.

Na štace měl štěstí - on i jeho farníci. Sedm let působil v Polné na Vysočině jako kaplan a administrátor. Dělal daleko víc, než bylo jeho povinností. Byl duchovním otcem roční industriální školy pro třináctileté dívky. S mládeží uváděl divadelní hry, pomáhal zakládat knihovny, vzdělávací a dobročinné organizace. Vlastenectví propagoval také jinak. Dlouhá léta psal do Časopisu pro katolické duchovenstvo, Dědictví sv. Jana Nepomuckého, periodik Čechoslav, Květy a Rozličnosti pražské. Spoluzakládal Matici českou. Sestavoval zpěvníky a knížky s dnes krkolomnými názvy Hlasy duchowenstwa k gegich cjs. král. majestátům, Ferdinandowi a Marii Anně přj slawnosti korunowánj, Roráte neboli Radostné Zpěwy adwentny z času cjsáře a krále Karla IV., Wýraz radosti wděčných Čechůw nad wydanými zpěwy geho cjsarské králowské wysosti Františka Karla u přjležitosti přjgezdu geho cjsarské králowské wysosti do Prahy dne 20. zářj 1840.

Roky 1814 - 1819 prožil v Krucemburku, kde pro školu vymyslel Knihu cti a hanby. Nejvíc času strávil v Blučině u Brna. Údajně právě 21. listopadu 1828, v den 484. výročí položení základního kamene katedrály sv. Víta, dostal ve snu úkol, aby inicioval její dostavbu. Když se vidění opakovalo, dokonce i v Praze, kde se stal r. 1832 kanovníkem a českým kazatelem právě u sv. Víta, neváhal. Katedrála po požáru (1541), rabování (1619), úmyslném ničení (1757), pokusu o barokní dostavbu (1670) přežila i jedovatou poznámku Němce Bocka o „impozantní zřícenině uprostřed hlavního města Čech“. Jenže tristní situace se neměnila. Kancléř Metternich poskytl pouze rady. Proto agilní Pešina s hrabětem Thunem zažádali roku 1843 o povolení vzniku Jednoty svatovítské. První setkání se konalo až za 13 let, 28. března 1859. Pešina burcoval, že unikátní památka podléhá zkáze. Navrhl vyhlásit národní sbírku. Nešlo o takový sukces jako při stavbě Národního divadla, ale dobrá věc se nakonec podařila. (Mimochodem: největší prezent poskytl nenáviděný císař František Josef I.)

Dalšího plánovaného shromáždění, natož dokončení díla 28. září 1929, se Václav Michal Pešina nedožil. Zesnul 7. května 1859. Čest­ný občan Polné, nositel řádu Železné koruny III. třídy a rytíř má náhrobek na Malostranském hřbitově a pod číslem 33 též bustu na ochozu katedrály, na jejímž dokončení má lví podíl. Půjdete-li Pešinovou ulicí kolem školy s jeho jménem - nebo budete obdivovat nejslavnější český svatostánek -, věnujte mu vzpomínku.