Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

„Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému.“ „Nejdříve si knihu koupíš, potom si ji přečteš. Kolik spisovatelů by zemřelo hladem, kdyby tomu bylo naopak.“ „Co učitelé stráví, tím žáky krmí.“ „Žena musí vypadat tak moudře, aby její hloupost byla milým překvapením.“ „Malí zloději, kteří ještě nebyli pověšeni, stanou se velkými, a pak se nechají běžet.“ „Kosmetika je nauka o ženském kosmu.“ „Ďábel je optimista, jestli si myslí, že může lidi udělat horší.“
Jičín se může chlubit osobností evropského významu, mistrem aforismů, rakouským spisovatelem a novinářem Karlem Krausem. 28. 4. 1874 se v domě č. 43 v ulici Fortna narodil. (Dnes je zde pamětní deska.) Měl židovské geny a docela bohatého otce, váženého papírníka. V Jičíně pobyl tři roky, pak se Krausovi vydali za štěstím do Vídně. Karl vynikal v matematice, němčině a latině. Po lidové škole a humanitním gymnáziu nastoupil v roce 1892 na Právnickou fakultu. Po dvou letech ji vyměnil za Filozofickou fakultu. Jenže víc ho bavila četba, poezie, hudba a hlavně divadlo. Hrál, režíroval, přispíval do literárních časopisů. Brzo seznal, že se herecky kvůli nízkému sebevědomí neuplatní. Později se občas věnoval jen divadelnímu čtení.     
Protože znal pokrytectví oficiálních tiskovin, rozhodl se vydávat periodikum vlastní. 1. dubna 1899 vyšla s velkým úspěchem Pochodeň, kterou vydával až do své smrti, neuvěřitelných sedmatřicet let! Břitce kritizoval korupci, protekci a novinářské zlozvyky. Byl napaden a zbit, na což reagoval: "1 přepadení, 236 urážlivých a 83 výhrůžných anonymních dopisů". Zpočátku spolupracoval s významnými vrstevníky, např. s H. Mannem, A. Strindbergem, J. S. Macharem nebo O. Wildem. Od roku 1911 byly veškeré příspěvky výhradně jeho. Neskutečná píle - vyšlo 922 sešitů o 20 000 stranách! Často bývaly zabavovány, jízlivost byla zjevná. K čemuž Kraus podotkl: "Satira, které cenzura porozumí, je zakázána po právu."
Více než 700x  přednášel o literatuře. Psal eseje (Mravnost a kriminalita), sbírky aforismů (Rčení a protirčení), zajímal se o politiku. Se svým původem se nesnadno vyrovnával. Vystoupil dokonce ze Židovské náboženské obce a na dvanáct let se stal katolíkem. Světový konflikt v roce 1914 ho těžce zasáhl. Angažoval se v protiválečném hnutí. Vydal apokalyptický divadelní opus Poslední dny lidstva, který se pro obsáhlost a náročnost dočkal realizace až r. 1964. Další práce (Hra snu, Divadlo snu) uváděl na divadle jen ve čtené formě, aby zvýraznil své myšlenky. Vedením pařížské univerzity Sorbonna byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu. Na nástup fašismu odpověděl dílem Třetí Valpuržina noc (1933) a trefnou poznámkou: „Válka je zprvu naděje, že se nám povede lépe, potom očekávání, že se druhému povede hůře, pak zadostiučinění, že se ani tomu druhému nevede lépe, a nakonec překvapení, že se oběma vede hůře.“ Tou dobou už byl pochopitelně v nemilosti veřejnosti. K urážkám a napadání se přidaly zdravotní obtíže.
Iluze stranou. Kraus náš jazyk neovládal. Jistá pikantní "národní stopa" tu však je. Celý život tajil vztah s českou hraběnkou Sidonií Nádhernou. Autor uštěpačných poznámek o slabším pohlaví („Některé ženy nejsou krásné, to jen tak vypadají“ či ještě drsnější „Vyspat se s ní, to ano, ale jen žádné důvěrnosti“) se stal zamilovaným bláznem. Okouzlila ho hned při prvním setkání r. 1913, to mu bylo devětatřicet. Kam zmizel jeho aforismus: „Rodinný život je zásah do života soukromého“? Věnoval jí šest ze svých devíti sbírek Slova ve verších. Sňatek s ním prý šlechtičně vymluvil básník Rainer Maria Rilke. Přesto ji Karl Kraus často navštěvoval na panství ve Vrchotových Janovicích, chtěl tam být pohřben. V únoru 1936 vyšla naposled Pochodeň, 12. června ve Vídni zemřel. Sidonie Nádherná na pohřbu chyběla. Den poté se ale u hrobu objevila a vhodila do něj prsten.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ